Skladba

Skladba je mým koníčkem velmi zvláštním. Na úvod Vás musím upozornit, že jsem tento obor nestudovala a NEJSEM hudební skladatelkou, která novou hudbu doslova "chrlí", neustále hýří hudebními nápady nebo která Vám napíše na přání, co se Vám zlíbí. Inu, jak jsem napsala k některým jiným koníčkům - skládám, jen když se mi dostane obzvláštní inspirace.

 

Všechno začalo při studiu na konzervatoři, když jsem v druhém ročníku hrála sonátu a moll od G. F. Händela. Někdo totiž téměř ke každé větě dopsal nestylové kadence, které mi paní profesorka nezadala. Zaujalo mě to tak, že jsem ke zmíněné sonátě napsala svoje vlastní. No, byl to první pokus, samé rozložené, často zmenšené akordy, které měly s Händelem málo společného. Na vystoupení jsem je naštěstí nikdy nehrála... Nebyly to však kadence poslední. Zde je stručný seznam kompozic, k nimž jsem si napsala vlastní improvizace:

 

G. F. Händel: Sonáta VII a moll (2002 - 2003)

J. J. Quantz: Koncert G dur (2003)

G. B. Pergolessi: Koncert G dur (2003)

A. Vivaldi: Koncert D dur "Il Gardellino" (2007)

S. Mercadante: Koncert e moll (2007)

 

Uprostřed léta 2003, 26. 7. na svátek sv. Jáchyma a Anny jsem šla jako obyčejně do kostela. Na sv. Annu se vždy zpívá při mši sv. píseň č. 824 "Já jsem si vyvolil za ochranu". Harmonický postup druhé části písně "Vlídností svou k sobě mě zvou" mě tak oslovil, že jsem jej nazvala "pastorální sekvencí" (protože se objevuje ve vánočních pastorelách). A zahalila mě neobvyklá vánoční nálada. Tehdy jsem usedla ke klavíru a za asi tři dny bylo hotové dílo: Třívětá fantazie pro sólovou flétnu "Variace na Vánoce".

První věta začíná kadencí, která se snaží zobrazit sváteční předvánoční náladu. Motivky znázorňují sněhové vločky, zvonění a vytrubování. Po kadenci následuje souvislé "vyprávění", líčení krásy zimní přírody, která dýchá předzvěstí velkých chvil. I. část dále pokračuje uvedením témat několika koled, vánočních skladeb (Brixi) či melodií, Vánoce připomínajících. Tato témata jsou dále rozvíjena ve variace.

 

Ve II. větě se vše přemísťuje k veselému slavení u jesliček. Začíná se bujarým zvoláním "Vondráši, Matóši...!" a v nadcházejícím pokračování lze opět rozpoznat koledy (nejen české), jejich úryvky, předehry nebo obměny jejich melodií. Po rozjímavé mollové mezihře zazní druhá část II. věty, která měla být původně z velké části inspirována "Pastorelou iucundou" od J. I. Linka, což je zřetelně patrno na začátku a v závěru.

 

Poté přímo navazuje věta III., variace na Českou vánoční mši "Hej, mistře!". Po jejich skončení veškeré jásání náhle utichne a vše se vrací do poklidné nálady Svaté noci. Po chvilce rozjímání a blaženém díkůvzdání přijde ještě závěrečná koleda (Já bych rád k Betlému), po níž všechno pozvolna opět usíná.

 

Variace na Vánoce měly svouji premiéru na kulturní brigádě v Králově Poli 10. 12. 2003. Poté jsem je s úspěchem předvedla na předvánočním setkání studentů na chodbě konzervatoře. O rok později jsem je zahrála na dechovém semináři (7. 12.) a na vánočním koncertě v Husově sboru (20. 12. 2004). Druhá věta Variací byla s pomocí mého táty upravena pro flétnu s doprovodem violoncella a uvedena též na kulturní brigádě. Kompletní skladba byla o několik let později nahrána na kůru našeho kostela sv. Cyrila a Metoděje (jednotlivé části byly uváděny ve vánoční době po večerních mších). O Štědrém dnu 2012 odpoledne jsem celou fantazii zahrála v brněnském Angeliku v kostele sv. Michala. variace na Rybovu mši měly úspěch také na jednom z vánočních koncertů (již nevím, který rok) v bazilice na Starém Brně.

Variace na koledu Tichá noc pro flétnu a housle na své první provedení teprve (a myslím, že i marně) čekají...

Jistě tušíte, kdo mému srdci otevřel bránu k vážné hudbě. Byl to Jakub Jan Ryba o půlnoční mši sv. 1999. Uvedení České mše vánoční toho roku bylo pro mě takovým zážitkem, který se na mně nesmazatelně podepsal. J. J. Ryba je dodnes mým nej-hudebním skladatelem. Takže se nejspíše nebudete divit, když Vám prozradím, že když komponuji, tak zásadně v jeho stylu.

Klasicistní flétnový koncert. Dělala jsem si dokonce jakési zápisky, jak vznikal. Plán byl smělý a lákavý; ale dokončení se nedočkal. Vytvořena byla pouze část první věty v sonátové formě - poměrně rozsáhlá expozice. Druhá věta měla mít strukturu ABA, přičemž díl A měl být smrtelně vážný až tragický a část B prudce kontrastní. Věta měla hovořit o těžkém životě Rybově, který se ze svých chmur povznášel v říši hudby (díl B - jakási nebeská hudba, nádherná melodie, doprovázená pizzicatem...). Třetí věta byla plánována jako variační rondo, přičemž za jednotlivé couplety měla sloužit témata z různých Rybových skladeb.     

Zůstaly v pouhých náčrtech různého zpracování témat adventních písní, zejména "Ejhle, Hospodin přijde". Byly určeny samozřejmě sólové flétně a k provedení nejspíše v našem kostele v čas adventní.

Když jsem studovala JAMU a plánovala svůj bakalářský koncert, jeden z nápadů byl již inspirován také gregoriánským chorálem; pamatuji si pouze, že jsem chtěla začít hrát na chodbě a pomalu se za svého hraní přesunout do sálu. Svou roli zde měl mít i chorální zpěv. Myšlenka, při které vše zůstalo, uskutečněna taktéž nebyla.

Při svém studiu hry na flétnu na konzervatoři a JAMU jsem pravidelně na konci srpna jezdívala k babičce do Modřic, kde jsem se více než kdy jindy věnovala svému nástroji. K těmto pobytům neodmyslitelně patřilo hlášení pouličního rozhlasu. S blížícím se začátkem nového školního roku vysílal zprávy o různých aktivitách v obci. Hlášení bylo uváděno lidovou písničkou, hranou na jakousi zvonkohru. Tato píseň mi posloužila k napsání "Variací na modřické téma". V letech 2008 a 2009 jsem vystupovala na koncertech na modřické radnici. Na tom druhém jsem zmíněné variace zahrála na kamzičí roh. Byla to taková hezká hudební legrácka; avšak použila jsem ji i na konkurzu do brněnského vojenského sdružení Ondráš.

Existují skladby, do kterých se hudebník zamiluje a moc rád by si je zahrál, jenomže nejsou určeny zrovna pro jeho nástroj. Bachova snad nejznámější skladba. Domnívám se, že některé její pasáže se při přepisování velmi zdařily, avšak přitom všem je jasné, že jedna píšťala k zahrání této skladby rozhodně nestačí. Pléno akordy jsem nahradila akordy rozloženými, ke konci mírně zkrácené fugy jsem vložila virtuózní kadenci a zajímavé bylo i uvedení tématu fugy, pod nímž se hraje trylek. Dílo bylo provedeno a nahráno v našem kostele po večerní mši sv. v den památky sv. Cecílie (už nevím, kterého roku).

Jedna z Rybových skladeb, kterou jsem objevila v hudebním archivu. Duetto pro clavicemballo a housle v A dur bylo přepracováno pro kamzičí roh a pozitiv a uvedeno na mém bakalářském koncertě 27. 4. 2010. Skladba je to velmi rozsáhlá, proto byly vynechány některé repetice a jedna z částí posloužila jako přídavek. Viz též stránku "Hra na fujaru a kamzičí roh".

Jednou jsme s panem varhaníkem na kůru našeho kostela objevili noty k Rybově Árii in D (Ave Maria) pro sólový bas s doprovodem varhan, flétny a klarinetu. Notový zápis byl pěkně "hustý" a pro varhany asi téměř nehratelný. Využila jsem proto nahrávku na CD z Rožmitála a skladbu přepsala tak, aby se dala jednoduše zahrát. Basového partu se ujal pan varhaník Josef Loub, já vzala flétnu a na klarinet jsme pozvali člena z divadelního orchestru Ivana Pohanku. Na varhany nás doprovodila Martina Dvořáčková (Oujezdská). Zkrášlili jsme tak závěr májové pobožnosti.

Teprve nedávno mě velice oslovily ještě další skladby, provedené v rámci festivalu J. J. Ryby a sice árie "O Deus, ego amo te" a "Offero tibi cor meum". Tyto byly sdíleny na facebooku jako videa s obrazovým doprovodem partitur. Pokusila jsem se je s tátovou pomocí přepsat pro varhany a dodnes sním o tom si je zazpívat...

Opět nádherný kus, vzatý tentokrát z klarinetového koncertu A dur. Na flétnu byl proveden na koncertě v Újezdě u Brna a na mši sv. v katedrále na Petrově. Doprovázel mě zdejší varhaník Petr Kolař.

 

Psal se rok 2005 a J. J. Ryba "slavil" 240. výročí svého narození. Toho dne - spíše večera a noci jsem k Rybově památce vytvořila mešní část Benedictus pro tři sólové hlasy S, A a B a samozřejmě nesměla chybět koncertantní flétna a varhany. Skladba, samozřejmě v Rybově slohu, vytvořena roku 2005 se svého provedení dočkala až o pár let později. Premiéra, která nás stála velké úsilí, byla navíc odložena z vánoční doby až na leden 2008. Soprán zpívala Alena Borková, o alt jsem se pokoušela já se svým neoperním sopránem a v basu jsem si nedovedla představit nikoho jiného než našeho pěvce pana Louba. Ten však usedl za varhany. Bas odzpíval student dirigování Radek Šalša. Na flétnu zahrála Markéta Gojná. Premiéru jsem uznala za nepovedenou. Pomocí počítače jsem vzala nahrávku ze zkoušky a sestříhala ji, takže vznikl jakýsi zvukový záznam, ovšem s častými a znatelnými střihy...

Když náš svět zasáhla pandemie, rozhodla jsem se po letech dopsat k Benedictu ostatní mešní části a vytvořit tak rybovské kompletní mešní ordinarium (včetně Creda a Ite, missa est)... Mše se dočkala světové premiéry na tradiční mši sv. obětované za poděkování Bohu za 40 let mého života.

Bonbónek na závěr... ačkoli jsme se učili, že gregoriánský chorál je kapitolou repertoárově uzavřenou, jsem tuto myšlenku obešla a dotvořila mariánskou antifonu "Pod ochranu tvou". Originální chorální verze totiž končí uprostřed celé modlitby a já se ji chtěla modlit a zpívat celou; proto jsem ji v sedmém chorálním modu domyslela sama a zpívám ji tak dodnes...